Anilin

Anilin
Strukturní vzorec anilinu
Strukturní vzorec anilinu
Prostorový model
Prostorový model
Obecné
Systematický názevaminobenzen, benzenamin, fenylamin
Triviální názevanilin
Funkční vzorecC6H5NH2
Sumární vzorecC6H7N
Vzhledbezbarvá (na světle žloutnoucí) kapalina s charakteristickým zápachem
Identifikace
Registrační číslo CAS62-53-3
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)200-539-3
Indexové číslo612-008-00-7
Vlastnosti
Molární hmotnost93,13 g/mol
Teplota tání−6,3 °C
Teplota varu184,13 °C
Hustota1,027 g/cm³
Viskozita4,4 mPa•s (20 °C)
Disociační konstanta pKb9,37
Rozpustnost ve vodě36 g/l (20 °C)
Struktura
Dipólový moment1,55 D
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH351 H341 H331 H311 H301 H372 H318 H317 H400
R-větyR23/24/25 R40 R41 R43 R48/23/24/25 R68 R50
S-větyS1/2 S26 S27 S36/37/39 S45 S46 S61 S63
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anilin, systematicky benzenamin nebo fenylamin, je bezbarvá olejovitá kapalina. Na vzduchu snadno oxiduje a barví se na žlutou až hnědou barvu. Je toxický, má zásaditou reakci. Také je to v největším množství vyráběná organická zásada.

Používaný název aminobenzen není systematický (lze ho pokládat za polotriviální), neboť přítomnost aminové skupiny se v uhlovodíkovém řetězci vyjadřuje primárně příponou -amin.[2]

V přírodě se anilin nachází v černouhelném dehtu, průmyslově se vyrábí redukcí nitrobenzenu. Používá se při výrobě barviv, léčiv, plastů a gumárenských chemikálií (pomáhá urychlovat přeměnu kaučuku na pryž, tzv. vulkanizaci).[3] V současnosti má tato látka největší využití jako reakční komponenta při výrobě polyuretanů.

  1. a b Aniline. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. KOTVALTOVÁ SEZEMSKÁ, KAROLÍNA, 1990-. Názvosloví organických sloučenin. Vydání 2., upravené. vyd. Praha: [s.n.] 239 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-3075-7, ISBN 80-200-3075-1. OCLC 1143810036 
  3. Otec českých organických technologií | Technický týdeník. www.technickytydenik.cz [online]. [cit. 2019-10-13]. Dostupné online. 

From Wikipedia, the free encyclopedia · View on Wikipedia

Developed by Nelliwinne