Citace

Citace (z latinského citātiō) je pojem, který má v češtině více významů.

V českém prostředí může citace být:

• doslovné uvedení výroku v textu nebo mluveném projevu;^[1][2] autor textu nebo mluveného projevu muže citovat i sebe, viz tzv. autocitace;
• krátký záznam, odkaz upozorňující na dílo jiného autora.^[1] Někdy v populárně-naučné literatuře, vždy v odborné a vědecké literatuře má formalizovanou úpravu. V České republice je formalizovaná úprava doporučena normou ČSN ISO 690 z roku 2011^[3], která je českou verzí mezinárodní normy ISO 690:2010 a kterou se ruší a nahrazují ČSN ISO 690 (01 0197) z prosince 1996 a ČSN ISO 690-2 (01 0197) z ledna 2000, viz též bibliografická citace. Norma není závazná (je doporučující), nicméně obecně platí, že v jednom dokumentu (v rámci jednoho dokumentu) má být podoba bibliografických citací jednotná (pořadí informací, formát písma, interpunkční znaménka). Bibliografická citace v knize je součástí tzv. poznámkového aparátu knihy.
• téma, motiv, které jsou převzaté z nějakého uměleckého díla („V citacích zněly motivy Janáčkovy Lišky Bystroušky.“ „Ve filmu se objevují citace ze slavných děl, například z Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem.“ „Obraz prostupují citace z obrazů Leonarda da Vinciho.“)^[1]
• ve staré češtině výraz s významem obsílka, zpravidla k soudu; listina, kterou se povolává k soudu („přijížděli poslové s citacemi“, „povolat k soudu citací“;^[2][4] Šimek (1947) klade rovnítko mezi výrazy položenie = ustanovení; poznamenání, citace …
• ve scientometrii a v odborných publikacích formalizovaný odkaz na určitý výsledek, metodu či myšlenku uvedené v jiné publikaci. Protože se předpokládá, že citovanost (tzn. počet citací dané publikace za určité období) koreluje s důležitostí výsledků, je počet citací jedním z užívaných scientometrických parametrů. Citační index odborného článku je dán počtem prací v odborných vědeckých časopisech, které na daný článek odkazují. Citování je ale zkreslené.^[5]