Inanna

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Inanna Ištar
Burneyův reliéf, též „Královna noci“, ukazující babylónskou bohyni, pravděpodobně Ištar, Ereškigal či Lilitu, asi 1800–1750 př. n. l.
Původ	sumerský
Význam	Královna nebes, bohyně lásky, krásy, sexu, války, spravedlnosti a politické moci
Atributy	osmicípá hvězda, lev, svazek rákosu ve tvaru háku, rozeta, holubice
Sídlo	Nebesa
Partner	Dumuzi
Rodiče	An, Nanna a Ningal, Enlil, Enki a další[1][2]
Sourozenci	Ereškigal, Utu
Oblast uctívání	Mezopotámie
Významné svatyně	Eanna
Římský ekvivalent	Venuše , Minerva[3][4][5]
Řecký ekvivalent	Afrodita, Athéna[3][4][5]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Inanna (sumersky 𒀭𒈹|𒀭𒈹 ^Dinanna, též 𒀭𒊩𒌆𒀭𒈾 ^Dnin-an-na), Ištar (akkadsky ^Dištar), je bohyně, jež byla uctívána v mezopotámském náboženství a spojována s láskou, krásou, sexem, spravedlností a politickou mocí. Původně byla uctívána Sumery jako Inanna, později Akkaďany, Babylóňany a Asyřany pod jménem Ištar. Byla nazývána „Královnou nebes“ a byla patronkou chrámu Eanna ve městě Uruk, který byl centrem jejího kultu. Byla spojována s planetou Venuší a mezi její nejvýznamnější symboly patří lev a osmicípá hvězda. Jejím manželem byl Dumuzi a její sukkal, pobočnicí, byla bohyně Ninšubur – ta byla později uctívána jako mužské božstvo zvané Papsukkal. Západosemitským protějškem Ištar byla bohyně známá pod řeckým jménem Aštarté.

Inanna byla v Sumeru uctívána minimálně od uruckého období (4000–3100 př. n. l.), ale její kult neměl většího významu před výboji Sargona Akkadského (2334–2279 př. n. l.). Poté se stala jedním z nejvíce uctívaných božstev,^[6][7] přičemž její chrámy se nacházely po celé Mezopotámii a její kult spojovaný s různými sexuální obřady byl převzat východosemitskými národy Akkaďanů, Babylóňanů a Asyřanů, kteří Sumery pohltili. Obzvláštní obliby dosáhla u Asyřanů, kteří ji povýšili dokonce nad Aššúra, své patronské božstvo. Innanu-Ištar zmiňuje i Bible a její kult výrazně ovlivnil obraz fénické Aštoreth, jež zas ovlivnil vývoj řecké Afrodité. Ištařin kult vzkvétal až do svého postupného zániku mezi 1. a 6. stoletím spojeného s nástupem křesťanství, ačkoliv přežíval mezi asyrskými komunitami horní Mezopotámie až do 18. století.

Inanna se objevuje ve více mýtech než jakékoliv jiné sumerské božstvo.^[8][9][10] Mnoho z příběhů o ní vypráví o tom, že převzala domény ostatních božstev, například se věřilo že ukradla me, které reprezentuje veškeré pozitivní i negativní aspekty civilizace od Enkiho, boha moudrosti. Taktéž se věřilo že její chrám Eanna převzala od Ana, boha nebes. Se svým bratrem Utuem, bohem slunce, byla vymahatelkou božské spravedlnosti, dále se vyprávělo, že zničila horu Ebih jako odplatu za zpochybnění své autority, potrestala svým hněvem zahradníka Šukaletudu, jenž ji ve spánku znásilnil, anebo že vystopovala loupežnici Bililu a zabila ji v pomstě za smrt svého manžela Dumuziho. Ve standardní akkadské verzi Eposu o Gilgamešovi nabízí Gilgamešovi, že se stane jeho ženou, a poté, co ji odmítnul, vypustila na něj Nebeského býka, což vyústilo ve smrt Enkidua a následnou Gilgamešovu snahu získat nesmrtelnost.

Nejznámějším mýtem o Inanně-Ištar je příběh o jejím sestupu do Kuru, sumerského podsvětí, kde se pokusila svrhnout svou sestru Ereškigal, královnu podsvětí. Namísto toho však byla sedmi podsvětními soudci shledána vinnou za svou pýchu a uvízla ve světě mrtvých. Po třech dnech Ninšubur prosila bohy, aby přivedli její paní zpátky, načež jediný Enki poslal dvě bezpohlavní bytosti, aby vyvedly Inannu z podsvětí. Když bohyně zemi mrtvých opouštěla, tak galla, strážci podsvětí, namísto ní odtáhli do podsvětí jejího manžela Dumuziho. Tomu byl nakonec povolen návrat na svět vždy na polovinu roku, přičemž druhou polovinu roku místo něj trávila v podsvětí jeho sestra Geštinanna – což vyústilo v koloběh ročních období.