Iroha

Iroha (いろは), nebo také báseň iroha (いろは歌; iroha-uta) je starší systém řazení japonské slabičné abecedy godžúon (五十音, dosl. 50 zvuků), který existuje vedle standardního fonologického řazení podle souhlásek stylem a ka sa ta na ha ma ja ra wa n. Báseň je v podstatě pangramem, který v sobě obsahuje každou slabiku abecedy právě jednou. Těchto slabik ovšem není 50, jak by se mohlo zdát z názvu godžúon, ale 48, přičemž dvě z nich, wi (ゐ) a we (ゑ) se dnes již nepoužívají a nezvučné n (ん) je zastoupeno pouze jako slabika mu (む). V některých verzích se tak n ještě speciálně dopisuje jako poslední slabika básně.

Iroha, sepsaná neznámým autorem (spekuluje se o autorství mnicha Kúkaie) někdy během období Heian (794–1179), je ceněna nejen jako dokonalý pangram, ale i po stránce umělecké je jí přisuzována vysoká kvalita. Odráží buddhistické smýšlení šlechty a kléru té doby, především koncept pomíjivosti a prázdnoty.