Izoelektronicita

Izoelektronicita je označení stavu, kdy mají dvě nebo více molekul stejnou chemickou strukturu (polohy atomů a vazby mezi nimi) a stejnou elektronovou konfiguraci, ovšem liší se chemickými prvky nacházejícími se v některých částech struktury.

Jako příklad takové skupiny sloučenin lze uvést oxid uhelnatý (CO), nitrosoniový kation (NO⁺) a molekulu dusíku (N₂). Aceton (CH₃COCH₃) a sloučenina CH₃N=NCH₃ navzájem izoelektronické nejsou.^[1]

Takováto definice se někdy označuje jako valenční izoelektronicita. Definice může někdy vyžadovat shodu celkového počtu elektronů v celé elektronové konfiguraci.^[2] Obvykle je definice širší a může povolovat rozdílný počet atomů ve srovnávaných molekulách.^[3]

Tento pojem má význam při určování strukturně podobných částic jako součástí řad. Izoelektronické molekuly mohou vykazovat podobné a předvídatelné vlastnosti, takže odhalení izoelektronicity sloučenin může pomoci určit pmožné vlastnosti a reaktivitu (tu mohou ovlivnit odlišnosti jiných vlastností, jako je elektronegativita atomů v molekulách).

V kvantové mechanice se jako atomy podobné vodíku označují ionty obsahující jediný elektron, jako je například Li²⁺. Tyto ionty lze považovat za izoelektronické s vodíkem.