Pragmatika

Pragmatika nebo také pragmatická lingvistika (z řeckého pragma, skutek) je moderní vědecká disciplína na pomezí lingvistiky a filosofie, která se zabývá řečovými akty (promluvami, výpověďmi) jako účelnou praxí řeči: člověk, který mluví, nejen něco říká, ale obvykle tím sleduje i nějaký záměr. Na rozdíl od sémantiky se pragmatika nespokojuje s ideálním (slovníkovým) významem slov, nýbrž všímá si záměru i strategie mluvčího, situace a kontextu výpovědí. Vedle významu výpovědi se zajímá i o její – často mimo-řečové – účinky a důsledky.

Pragmatika je také název subdisciplíny sémiologie zabývající se pouze vztahem jazykových znaků (slov) k uživateli jazyka, ale už ne např. popisem užití pragmaticky aktivních prostředků.[1]

Když diplomat řekne ano, myslí tím „možná“;
když řekne možná, myslí „ne“;
když řekne ne, není to diplomat.
Když dáma řekne ne, myslí tím „možná“;
když řekne možná, myslí „ano“;
když řekne ano, není to dáma.

— Voltaire[2]
  1. ...], [ed.: Petr Karlík ... Jarmila Bachmannová. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakl. Lidové Noviny, 2002. ISBN 80-710-6484-X. Kapitola Pragmalingvistika, s. 332. 
  2. Cit. ve Stanford encyclopedia of philosophy, heslo Pragmatics [1].

From Wikipedia, the free encyclopedia · View on Wikipedia

Developed by Nelliwinne