Samovydavatel

Samovydavatel odpovídá anglickému self publisher, selfpublishingem se pak většinou označuje proces vydávání knih bez nakladatele, pouze vlastními prostředky a možnostmi.^[1] Jako český ekvivalent se nejčastěji uvádí „vydávání knih vlastním nákladem“. Kromě papírových knih může jít samozřejmě i o vlastní vydávání e-knih.

Tento způsob vydávání knih se v dnešní době stal poměrně velkým trendem. Funguje na velmi jednoduché myšlence - díky současnému vývoji technologií, odpadá nutnost přítomnosti vydavatele při vzniku a prodeji knihy. Autor tedy může nejen knihu napsat, ale také ji vydat a prodávat, pokud se nesetká s pochopením u nakladatelů, kteří nechtějí riskovat své prostředky pro danou knihu. Autor si text sám zpracuje do finální podoby v počítači, následně požádá o přidělení ISBN čísla národní registr ISBN, který v ČR spravuje Národní knihovna České republiky. Po přidělení čísla ISBN nechá knihu zhotovit v odpovídajícím počtu kusů a odešle pět povinných výtisků do knihoven s právem povinného výtisku. Dále má jako vydavatel nabídkovou povinnost, tj. oslovit přibližně 30 dalších, převážně krajských knihoven a nabídnout jim knihu ke koupi. Následně může knihu zadat do databází knih na internetu a pustit se do vlastní distribuce.

Samovydavatelé se obvykle starají o marketing své knihy, jejich tiskový partner jim poskytuje podporu. Naprostá většina děl se ale nesetkává s ohlasem, který samovydavatelé od trhu čekají. Nejlépe prodejné jsou faktografické publikace, studijní podpory, průvodci, nebo knihy z oborů, které nejsou na trhu dostatečně zastoupeny. Nejméně se naopak prodává poezie neznámých autorů. Pokud se autor rozhodne pro samovydavatelství, měl by již mít základ své čtenářské obce, například díky blogu na internetu.