Sekularizace

Sekularizace (z lat. saeculum, „tento věk, svět“ a saecularis, „světský“) je zesvětštění či odnáboženštění, obecně potlačení vlivu náboženství a jeho institucí. Podle Maxe Webera a dalších je jedním z důsledků „odkouzlení světa“, modernizace a racionalizace společnosti. Znaky této tendence lze nalézt již v antice, v pozdním středověku a zejména v období reformace, renesance a osvícenství.

V historicko-právním významu znamená zabrání církevní půdy a majetku světskou mocí, v sociologickém smyslu může znamenat přebírání dříve církevních kompetencí (zdravotnictví, školství) nebo náboženských hodnot (lidská práva) státem.^[1]