ALGOL

ALGOL (zkratka pro ALGOrithmic Language)^[1] patří do skupiny imperativních počítačových programovacích jazyků, původně vyvinutý v polovině 50. let 20. století, který výrazně ovlivnil mnoho ostatních a byl standardní metodou pro popis algoritmů, používaný ACM v učebnicích a akademických pracích na dalších více než 30 let.^[2] Uvažujeme-li, že většina současných jazyků je „algol-like“, byl Algol ze čtyř tehdejších vyšších programovacích jazyků, Fortran, Lisp a COBOL, pravděpodobně nejúspěšnější. Byl navržen tak, aby se vyvaroval některých vnímaných problémů ve Fortranu a nakonec pozdvihl mnoho dalších programovacích jazyků, včetně jazyka B, Pascalu a jazyka C.

ALGOL zavedl kód v blocích a párování begin a end pro jejich ohraničení, byl také prvním jazykem, který uměl definovat vnořené funkce (nested function) se statickým rozsahem (lexical scope). Kromě toho to byl první programovací jazyk, který přitáhl pozornost k formálnímu definování jazyka a via Algol 60 Report zavedl Backusovu–Naurovu formu, principy zápisu konstrukce jazyka.

Tři hlavní specifikace:

• ALGOL 58 – původně navrhovaný název IAL (International Algorithmic Language).
• ALGOL 60 – první zavedení jako X1 ALGOL 60 v polovině r. 1960 – přepracovaný 1963^[3][4]
• ALGOL 68 – přepracovaný v roce 1973 – zavedl nové prvky jako dynamická pole, řezání, paralelismus, identifikaci operátorů a další rozmanité možnosti rozšíření.

Před tím než prof. Wirth vyvinul Pascal, založil svůj ALGOL W na ALGOLu 60. Algol-W (pro IBM S/360) měl být novou generací ALGOLu, ale komise pro ALGOL 68 se raději rozhodla pro design, který byl více komplexní a pokročilý, než čistý a zjednodušený ALGOL 60. Oficiální názvy verzí ALGOLu jsou odvozené od roku, ve kterém byly prvně publikovány.

Algol 68 je podstatně odlišný od Algolu 60, ale nebyl dobře přijat, takže obecně „Algolem“ myslíme Algol 60 a jeho odvozeniny. Části ALGOLovité (algol-like) syntaxe jsou občas stále používány jako pseudokód.