Bulharsko

Bulharská republika Република България
vlajka znak
Hymna Mila Rodino
Motto Съединението прави силата Săedinenieto pravi silata (Jednota je zdrojem moci)
Geografie
Poloha Bulharska
Hlavní město	Sofie
Rozloha	110 994 km² (103. na světě) z toho 2,16[1] % vodní plochy
Nejvyšší bod	Musala (2 925 m n. m.)
Časové pásmo	+2
Poloha	42°45′ s. š., 25°30′ v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	6 447 710 [2] (107. na světě, 2020)
Hustota zalidnění	63 ob. / km² (154. na světě)
HDI	▲ 0,796 (vysoký) (68. na světě, 2021)
Jazyk	bulharština (úřední),
Národnostní složení	Bulhaři (85 %), Turci (8 %), Romové (4 %), ostatní 3 %[3]
Náboženství	pravoslaví (85 %), islám (13 %), katolictví (2 %)[4]
Státní útvar
Státní zřízení	parlamentní republika
Vznik	3. března 1878 (nezávislost na Osmanské říši)
Prezident	Rumen Radev
Předseda vlády	Dimitar Glavčev
Měna	lev (BGN)
HDP/obyv. (PPP)	33 780[5] USD (55. na světě, 2023)
Giniho koeficient	39,7 (2021)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	100 BGR BG
MPZ	BG
Telefonní předvolba	+359
Národní TLD	.bg .бг
multimediální obsah na Commons

Bulharsko (bulharsky България, Bălgarija), plným názvem Bulharská republika, je stát v jihovýchodní Evropě. Bulharsko se nachází západně od Černého moře a jižně od Dunaje, na jihu sousedí s Řeckem a Tureckem, na západě se Srbskem a Severní Makedonií a na severu s Rumunskem. Rozkládá se na území o rozloze 110 994 km² a je 16. největší zemí Evropy. Hlavním a největším městem země je Sofie; mezi další velká města patří Plovdiv, Varna a Burgas.

Jednou z nejstarších společností na území dnešního Bulharska byla neolitická karanovská kultura, jejíž počátky sahají do doby 6 500 let př. n. l. Od 6. do 3. století př. n. l. byla oblast bojištěm starověkých Thráků, Peršanů, Keltů a Makedonců; stabilitu přineslo až dobytí oblasti Římskou říší v roce 45 n. l. Po rozpadu římského státu se v regionu znovu objevily kmenové nájezdy. Kolem 6. století tato území osídlili raní Slované. Bulhaři pod vedením Asparucha zaútočili z území Starého Velkého Bulharska a koncem 7. století trvale obsadili Balkán. Založili První bulharskou říši, kterou v roce 681 n. l. vítězně uznala smlouvou Východořímská říše. Ta ovládla většinu Balkánu a významně ovlivnila slovanskou kulturu tím, že vytvořila písmo cyrilici. První bulharská říše trvala až do počátku 11. století, kdy ji dobyl a zničil byzantský císař Basileios II. Úspěšné bulharské povstání v roce 1185 založilo Druhou bulharskou říši, která dosáhla svého vrcholu za vlády Ivana Asena II (1218-1241). Po četných vyčerpávajících válkách a feudálních bojích se říše rozpadla a v roce 1396 se na téměř pět století dostala pod osmanskou nadvládu.

Výsledkem rusko-turecké války v letech 1877-78 byl vznik třetího a současného bulharského státu. Mnoho etnických Bulharů zůstalo mimo hranice nového státu, což podnítilo iredentistické nálady, které vedly k několika konfliktům se sousedy a ke spojenectví s Německem v obou světových válkách. V roce 1946 se Bulharsko dostalo do východního bloku vedeného Sovětským svazem a stalo se socialistickým státem. Vládnoucí komunistická strana se po revolucích v roce 1989 vzdala monopolu na moc a umožnila volby více stran. Bulharsko poté přešlo k demokracii a tržnímu hospodářství. Od přijetí demokratické ústavy v roce 1991 je Bulharsko unitární parlamentní republikou složenou z 28 oblastí s vysokou mírou politické, správní a hospodářské centralizace.

Bulharsko je rozvojová země s ekonomikou s vyššími středními příjmy, v indexu lidského rozvoje je na 68. místě na světě. Jeho tržní hospodářství je součástí jednotného evropského trhu a je z velké části založeno na službách, dále na průmyslu - zejména strojírenství a těžebním průmyslu - a na zemědělství. Hlavním socioekonomickým problémem země je rozšířená korupce, Bulharsko patří k nejzkorumpovanějším zemím Evropské unie.^[6] Země se také potýká s demografickou krizí; v roce 1989 dosáhl počet obyvatel nejvyššího počtu 9 milionů a od té doby se snížil na 6,4 milionu v roce 2023. Bulharsko je členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Rady Evropy i Evropské unie a od března 2024 je součástí schengenského prostoru. Dále je členem Organizace černomořské ekonomické spolupráce, Světové obchodní organizace, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a třikrát zasedlo v Radě bezpečnosti OSN.