Back Homoseksualiteit Afrikaans Homosexualität ALS Homosexualidat AN समलैंगिकता ANP مثلية جنسية Arabic متلية ARY مثليه جنسيه ARZ সমকামিতা Assamese Homosexualidá AST Гомосексуаллъи AV
.svg)
Homosexualita (z řeckého homós stejný a latinského sexus, pohlaví) v nejširším pojetí označuje princip vazby osob/tvorů/prvků vykazujících totožnou charakteristiku pohlavnosti (stejné pohlaví). V užším a v odborném diskurzu obvyklém pojetí jde o sexuální orientaci především nebo výhradně na osoby stejného pohlaví. Používají se pro ni také označení homosexuální orientace, homosexuální preference, homosexuální zaměření, homosexuální založení a další. Nositel mužské homosexuality (náklonnosti muže k muži) je označován jako gay, nositelka ženské homosexuality (náklonnosti ženy k ženě) je označována jako lesba. Než se ustálil termín homosexualita, byla označována též například jako uranismus (Ulrichs, 1864), psychický hermafroditismus (v pojetí Ellise), inverze (u Freuda nebo Chevaliera), psalo se o kontrárně sexuálním cítění či osobách (u Krafft-Ebinga), slovo homoerotika prosazoval místo homosexuality Ferenczi (1914) apod.
Zhruba od 3. čtvrtiny 19. století do 3. čtvrtiny 20. století byla homosexualita uváděna v odborných monografiích a později v systematických klasifikacích jako jedna z duševních poruch. Počínaje rokem 1973 však nejvýznamnější americké a následně světové, evropské i asijské psychiatrické organizace na základě změny společenské situace a vědeckých výzkumů[1] od tohoto pojetí postupně ustoupily a homosexualita začala být uváděna jako jedna ze standardních podob sexuální orientace.[2]
Již od vzniku pojmu existovala vedle sebe různá pojetí příčin vzniku homosexuality, od hypotéz předpokládajících plnou genetickou předurčenost přes pojetí přisuzující rozhodující vliv nitroděložnímu vývoji nebo rodinným podmínkám a výchovným vlivům. Sexuální orientace se v podstatě jeví jako biologická, předurčená komplexní souhrou genetických faktorů a raného děložního prostředí, a proto není osobní volbou.[3][4] Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz na podporu tvrzení, že rané dětské zkušenosti, výchova, sexuální zneužití, trauma nebo jiné závažné životní události a jakékoliv sociální prostředí po narození ovlivňují sexuální orientaci.[3][4][5][6] Údajně takové názory pramení z nesprávných informací a předsudků.[7]
Existovaly i pokusy a konverzní metody usilující o změnu sexuální orientace. Mnohé studie dokládají rizikovost a nefunkčnost těchto metod.[8]
Slovem homosexualita bývá v přeneseném významu označováno i takzvané homosexuální chování ve smyslu projevu vztahů (namlouvání apod.) nebo soužití mezi osobami stejného pohlaví, včetně užšího pojetí jako pohlavního styku těchto osob, a homosexuální identita jako označení nebo sebepojetí nějakého člověka za homosexuálního, obvykle ve smyslu nositele homosexuální orientace.
- ↑ Case No. S147999 in the Supreme Court of the State of California, In re Marriage Cases Judicial Council Coordination Proceeding No. 4365(…)
- ↑ Lynne Lamberg, JAMA (Journal of the American Medical Association) contributor JAMA: Gay Is Okay With APA (American Psychiatric Association) Archivováno 24. 3. 2010 na Wayback Machine.
- ↑ a b Royal College of Psychiatrists: Submission to the Church of England’s Listening Exercise on Human Sexuality.
- ↑ a b Pediatrics: Sexual Orientation and Adolescents Archivováno 30. 8. 2008 na Wayback Machine., American Academy of Pediatrics Clinical Report.
- ↑ Report of the American Psychological Association Task Force on Appropriate Therapeutic Responses to Sexual Orientation
- ↑ Pediatric Neuroendocrinology: Sexual Hormones and the Brain: An Essential Alliance for Sexual Identity and Sexual Orientation
- ↑ American Psychiatric Association Sexual Orientation Archivováno 9. 11. 2012 na Wayback Machine.
- ↑ American Psychological Association: Resolution on Appropriate Affirmative Responses to Sexual Orientation Distress and Change Efforts