Hybris

Hybris (ὕβρις) znamenala v řeckém starověku navenek projevovanou pýchu, domýšlivost a aroganci, vyzývavé, drzé jednání a vystupování, jež překračuje člověku vymezenou hranici a nutně vyvolá trest bohů, který pak postihne celou společnost.^[1] Proto patřila k nejtěžším zločinům a trestala se i smrtí. Původ slova se odvozuje od předpony hyper- a slovesa jít, kráčet; označovalo tedy něco jako překročení mezí.

Je charakterovou vlastností osobnosti, která se projevuje extrémně natvrdlou pýchou spolu s nebezpečným sebevědomím, často v kombinací s arogancí. Pojem arogance pochází z latinského adrogare. To znamená postoj, který dává člověku právo prosadit si určité chování mezi ostatními. Arrogate znamená prohlásit bez ospravedlnění nebo také něco neoprávněně a nezvratně vykonat. Výraz nárok (angl.: pretension; také domnělé právo) je uzurpování si mého vlastního práva a je slovesem podstatného slova hybris. Znamená pouhou potřebu vůle po úspěchu, I když to neznamená být vítězem. Osoba nenachází smíření, jako je tomu v přátelských skupinkách. Tato vlastnost je spíše charakteristická pro individuum než pro skupinu. I přes to se ve společnosti mohou objevit urážlivé a arogantní skupiny, které mohou vedlejšími důsledky vyvozovat špatné konání v přesvědčení, že se chovají správně (např. nacistické Německo či jiné ideové režimy). Hybris se často projevuje nedostatkem kontaktu s realitou a přehodnocením svých vlastních schopností, kompetencí a úspěšných výsledků. Adjektivum podst jm. hybris je hybristický.

Pojem pochází z antického Řecka, kde mělo mnoho kontextuálně odlišných významů: v právním užití to znamenalo atentát nebo sexuání delikty a krádež soukromého majetku. V náboženském užití to znamenalo pojem hříchu proti Bohu.