Isaac Newton

Sir Isaac Newton
Narození	25. prosince 1642jul. / 4. ledna 1643greg. Woolsthorpe Manor
Úmrtí	20.jul. / 31. března 1727greg. (ve věku 84 let) Kensington
Alma mater	The King's School, Grantham (1655–1659) Trinity College (1661–1665) Trinity College (1667–1668) Univerzita v Cambridgi
Pracoviště	Univerzita v Cambridgi
Obory	fyzika, mechanika, matematika, astronomie, přírodní vědy, nebeská mechanika, gravitace, optika, matematická analýza a hybnost
Ocenění	Knight Bachelor (1705)
Rodiče	Isaac Newton Sr. a Hannah Ayscough
Příbuzní	Catherine Barton (neteř)[1]
Podpis
Rozvoj klasické mechaniky Newtonův gravitační zákon Rozvoj matematické analýzy Objev disperze světla a rozvoj optiky Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isaac Newton ([ˌaɪzək ˈnjuːtən]IPA 25. prosince 1642^jul./ 4. ledna 1643^greg. – 20. března^jul./ 31. března 1727^greg. v Londýně) byl anglický fyzik, matematik (působící v Cambridge na stolici Lukasiánského profesora), astronom, alchymista a teolog, jenž bývá často považován za jednu z nejvlivnějších osobností v dějinách lidstva.^[2] Jeho publikace Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica, vydaná v roce 1687, položila základy klasické mechaniky a dnes bývá řazena mezi nejdůležitější knihy v historii vědy. Newton v ní popisuje zákon všeobecné gravitace a tři zákony pohybu, které se na další tři staletí staly základem vědeckého pohledu na fyzický vesmír. Newton propojil Keplerovy zákony pohybu planet s vlastní teorií gravitace a dokázal, že pohyb předmětů na Zemi se řídí stejnými pravidly jako pohyb vesmírných těles. Tím smetl poslední pochyby o heliocentrismu a přispěl k vědecké revoluci.

Newton je někdy považován dokonce za zakladatele exaktní vědy jako zcela nového pohledu na reálný svět, umožňujícího rozvoj (moderní) matematizované vědy.

Newton je též považován za zakladatele spektroskopie, kterou objevil roku 1666, nebyl však první, již roku 1648 vysvětlil český vědec Jan Marek Marci z Kronlandu vznik duhy.

V mechanice Newton formuloval teorii o zachování hybnosti a momentu hybnosti. Na poli optiky sestavil první zrcadlový dalekohled a na základě pozorování, že optické hranoly rozkládají bílé světlo do jednotlivých barev viditelného spektra, rozvedl teorii barev. Rovněž vyslovil zákon chladnutí a zkoumal rychlost zvuku.

V matematice se dělí s Gottfriedem Leibnizem o zásluhy na objevu integrálního počtu. Dále pak zobecnil binomickou větu, vymyslel takzvanou „Newtonovu metodu“ řešení soustav nelineárních rovnic a přispěl k výzkumu mocninných řad.

Newton byl horlivě věřícím křesťanem, byť zastával místy nekonvenční názory. Přestože je dnes vzpomínán především pro svůj přínos vědě, část svých textů věnoval výkladům bible.

Někteří odborníci^[3] se domnívají, že měl Aspergerův syndrom.^[4]