Julius Caesar

Julius Caesar
Narození	červenec 100 př. n. l. Řím
Úmrtí	15. března 44 př. n. l. (ve věku 55 let) Pompeiovo divadlo
Příčina úmrtí	krvácení
Místo pohřbení	Caesarův chrám
Bydliště	Řím
Povolání	řečník, autor memoárů, vládce, starořímský historik, básník, Ancient Roman priest, starořímský politik, starořímský voják, politik, vojevůdce, spisovatel a historik
Ocenění	Triumf Consecratio vavřínový věnec
Politická strana	Populárové
Nábož. vyznání	náboženství ve starověkém Římě
Choť	Cornelia Cinna minor (84–68 př. n. l.)[1][2][3] Pompeia Sulla (67–61 př. n. l.)[4][2][5] Calpurnia Pisonis (59–44 př. n. l.)[1][2][6]
Partner(ka)	Servilia Caepionis[7][8][9] Pomponia Sempronia Clodia Mamurra
Děti	Julia Caesaris[10][1][2][11] Ptolemaios XV. Kaisarion[1][12] Augustus[1]
Rodiče	Gaius Julius Caesar[1][2][13] a Aurelia Cotta[1][2][14]
Rod	Julii Caesares a Juliovsko-claudiovská dynastie
Příbuzní	Julia Major[1][15][16] a Julia Caesaris[10][2][17] (sourozenci) Pompeius/Pompeia (vnuk či vnučka)
Funkce	Flamen Dialis (84–81 př. n. l.) Pontifikát (73–63 př. n. l.) quaestor (69 př. n. l.) curule aedile (65 př. n. l.) pontifex maximus (63–44 př. n. l.) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gaius Julius Caesar (12.^[18]/13. července 100 př. n. l. – 15. března 44 př. n. l. Řím) byl vojevůdce, politik a jeden z nejmocnějších mužů antické historie. Sehrál klíčovou roli v procesu zániku římské republiky a její transformace v císařství.

Z jeho jména pochází titul caesar a odvozené císař (rusky car, německy Kaiser, dánsky kejser, polsky cesarz aj.), kterým ale sám Caesar nebyl; prvním římským císařem se stal až jeho prasynovec a adoptivní syn Augustus (vládnoucí v letech 27 př. n. l. – 14 n. l.). (Starořímská výslovnost byla [kaisar]; dnešní výslovnost [cézar] pochází až z pozdní antiky či raného středověku.^[19])

Jako stoupenec politické frakce populárů vytvořil spolu s Marcem Liciniem Crassem a Gnaeem Pompeiem Magnem tzv. první triumvirát, který po několik let dominoval římské politice. Caesarovy výboje v Galii rozšířily římskou moc hluboko na sever. Caesar dále jako první Říman pronikl do Británie a za řeku Rýn. Rozpad triumvirátu po smrti Crassa přivedl Caesara do konfliktu s Pompeiem podporovaným římským senátem. Překročením řeky Rubikonu v roce 49 př. n. l. zahájil Caesar občanskou válku, na jejímž konci se stal jediným a nesporným vládcem celého římského státu.

Po uchopení moci zahájil rozsáhlé reformy římské společnosti a vlády. Rovněž byl zvolen doživotním diktátorem. Tím však podnítil Marca Junia Bruta a řadu dalších římských senátorů, aby ho o březnových idách roku 44 př. n. l. v senátu zavraždili. Strůjci tohoto činu doufali v obnovení republiky. Jejich akce ale vedla pouze k rozpoutání nového kola občanských válek, z něhož vyšel jako vítěz Caesarův adoptivní syn Octavianus, který poté nastolil římské císařství. V roce 42 př. n. l. byl Caesar římským senátem oficiálně prohlášen za jednoho z římských bohů.

Mnohé z Caesarova života je nám známo z jeho vlastních Zápisků (Commentarii), které sepsal ze svých vojenských tažení. Mezi další soudobé prameny náleží také dochované dopisy a projevy Caesarova politického soupeře Cicerona, historické dílo Sallustia či Catullovy básně. Další podrobnosti o Caesarově životě byly zachyceny pozdějšími historiky – Appiánem, Suetoniem, Plútarchem, Cassiem Dionem a Strabónem.