Marduk

Marduk
Marduk a jeho drak, otisk babylonské válečkové pečeti
Předchůdce	Asaru a Asarualimnunna
Choť	Sarpanit[1]
Děti	Nabu
Rodiče	Ea a Damgalnuna
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marduk je akkadský bůh, který se v Babylónii za vlády Nabukadnesara I. (1125–1104 př. n. l.) stal nejvyšším bohem. Zajímavé je, že pronikl i do Asýrie, kde se stal populárním, a některé aspekty boha Aššura byly prakticky převzaty od Marduka.

Byl patronem města Babylon, kde měl velké množství funkcí, které se postupně rozšiřovaly: bůh zaklínání, moudrosti, léčitelství, určoval osudy, byl dárcem světla, byl považován za „pána bohů“ a za „stvořitele bohů svých otců“.

Nejstarší odkazy na tohoto boha pocházejí zhruba z roku 2500 př. n. l., ale tehdy se jednalo o okrajového, nevýznamného boha. Nárůst významu Marduka se datuje zhruba od 19. stol. př. n. l., jeho další vzestup závisel na postavení Babylonu. V době kolem vlády Chammurapiho (1792–1750 př. n. l.) začal být považován za syna Ey. V této době se stal Babylón centrem starobabylonské říše. V Chammurapiho zákoníku je již považován za syna Ey.