Nelson Mandela

Nelson Mandela
Nelson Mandela v roce 2008
1. prezident Jihoafrické republiky
Ve funkci: 10. května 1994 – 14. června 1999
Zástupce	Frederik Willem de Klerk Thabo Mbeki
Předchůdce	Frederik Willem de Klerk (jako státní prezident JAR)
Nástupce	Thabo Mbeki
Stranická příslušnost
Členství	Africký národní kongres
Rodné jméno	Rolihllahla Mandela
Narození	18. července 1918 Mvezo, Jihoafrická unie
Úmrtí	5. prosince 2013 (ve věku 95 let) Johannesburg, Jihoafrická republika
Příčina úmrtí	onemocnění dýchacího systému
Místo pohřbení	Qunu
Choť	Evelyn Mase (1944–1957) Winnie Madikizela (1958–1996) Graça Machel (od 1999-2013)
Rodiče	Gadla Henry Mphakanyiswa a Nosekeni Fanny
Děti	6 dětí
Příbuzní	Ndileka Mandela (vnuk)
Sídlo	Houghton Estate
Alma mater	Univerzita Witwatersrand Jihoafrická univerzita Univerzita Fort Hare Londýnská univerzita
Náboženství	metodismus
Ocenění	Cena Džaváharlála Néhrúa (1979) International Simón Bolívar Prize (1983) Cena Ludovica Trarieuxe (1985) Cena OSN na poli lidských práv (1988) Řád hvězdy přátelství národů (1988) … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	www.nelsonmandela.org
Commons	Nelson Mandela
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nelson Rolihlahla Mandela (18. července 1918 – 5. prosince 2013) byl jihoafrický bojovník proti apartheidu, politik a prezident Jihoafrické republiky v letech 1994 až 1999. Byl prvním černošským prezidentem zvoleným v prvních svobodných volbách v historii Jihoafrické republiky. Jeho vláda se soustředila na likvidaci dědictví apartheidu, zaměřovala se na institucionalizovaný rasismus, chudobu a sociální nerovnost, a zprostředkovala mezirasové usmíření v zemi. Politicky se hlásil k africkému nacionalismu a demokratickému socialismu. V letech 1991 až 1997 byl prezidentem Afrického národního kongresu. V mezinárodní politice byl generálním tajemníkem Hnutí nezúčastněných zemí v letech 1998 až 1999.

Narodil se jako příslušník královské rodiny národa Xhosů. Vystudoval právo na univerzitách v Alice a Johannesburgu. Po studiích se přidal k Africkému národnímu kongresu a stal se zakladatelem jeho mládežnické organizace. Poté, co se moci v roce 1948 chopila Národní strana začal Mandelův význam ve straně vzrůstat. Během své právnické praxe byl několikrát zatčen kvůli podvratným aktivitám a spolu s vedením Afrického národního kongresu byl neúspěšně obžalován v letech 1956 až 1961. Ovlivněn marxismem se tajně stal členem Jihoafrické komunistické strany a zasedl v jejím ústředním výboru. Ačkoliv byl původně odhodlaným stoupencem nenásilí, v roce 1961 ve spolupráci s jihoamerickými komunisty spoluzaložil militantní skupinu Umkhonto we Sizwe za účelem vedení sabotážní kampaně proti vládě apartheidu. V roce 1962 byl zatčen, usvědčen ze spiknutí s cílem svržení režimu a odsouzen k doživotnímu odnětí svobody.

Mandela strávil 27 let ve vězení, nejdříve na Robben Island poté ve věznicích v Kapském Městě a Paarlu. Zatím sílila mezinárodní kampaň za jeho propuštění, k němuž došlo v roce 1990, během eskalace občanských nepokojů. Mandela se zapojil do jednání s prezidentem de Klerkem s cílem ukončit režim apartheidu a ustanovení všeobecných svobodných voleb, v nichž dovedl Africký národní kongres k vítězství a stal se prvním černošským prezidentem Jihoafrické republiky. Do své vlády národní jednoty přizval členy ostatních jihoafrických politických stran a vytvořil novou ústavu. Nechal vytvořit Komisi pro pravdu a usmíření jejímž cílem bylo vyšetřování porušování lidských práv režimem apartheidu. Zatímco pokračoval v liberálně ekonomické politice předchozí vlády a podporoval pozemkovou reformu, bojoval proti chudobě a zlepšoval zdravotní péči.

V mezinárodní politice působil jako mediátor mezi Libyí a Spojeným královstvím během Aféry Lockerbie a dohlížel na intervenci Jihoafrického rozvojového společenství v Lesothu. Odmítl kandidovat ve druhém funkčním období a byl vystřídán svým zástupcem Thabo Mbekim. Mandela se stal státníkem na odpočinku věnujícím se charitě a boji proti chudobě a AIDS. Dne 5. prosince 2013, po dlouhé léčbě plicní infekce, této nemoci nakonec podlehl.^[1][2]

Mandela byl po celý svůj život kontroverzní osobnost. Odsuzován jako komunistický terorista, i přesto však získal mezinárodní uznání pro svůj aktivismus. Mimo jiné v roce 1988 obdržel Sacharovovu cenu za svobodu myšlení a v roce 1993 spolu s de Klerkem Nobelovu cenu míru. Mezi jeho mnohá ocenění patří jak americká Prezidentská medaile svobody tak sovětský Leninův řád. V roce 2009 prohlásilo Valné shromáždění OSN 18. červenec, den Mandelových narozenin, Mezinárodním dnem Nelsona Mandely. V Jihoafrické republice je považován za „Otce národa“, často je nazýván svým klanovým jménem Madiba nebo jako Tata (otec).