The Rolling Stones

The Rolling Stones
Rolling Stones vystupují 3. července 2022 v londýnském Hyde Parku.
Základní informace
Jinak zvaný/á	„The Greatest Rock and Roll Band in the World“[1]
Přezdívka	„Stouni“[2]
Původ	Londýn, Velká Británie
Žánry	rock, blues
Aktivní roky	1962–současnost
Vydavatelé	Decca Records, London Records, Rolling Stones Records, Atlantic Records, Virgin Records, Interscope Records, ABCKO Records, Columbia Records, Polydor Records, Eagle Records
Příbuzná témata	Blues Incorporated, The Pretty Things, The Beatles, Master Musicians of Joujouka, John Mayall & the Bluesbreakers, The Faces, The New Barbarians, The Charlie Watts Tentet, X-Pensive Winos, Bill Wyman's Rhythm Kings, SuperHeavy, Ronnie Wood & His Wild Five
Ocenění	Cena Grammy za celoživotní dílo (1985) Cena Grammy za celoživotní dílo (1986) Rock and Roll Hall of Fame (1989) Ocenění Juno pro mezinárodní baviče roku (1991) MTV Video Vanguard Award (1994) … více na Wikidatech
Sídlo	Londýn
Web	www.rollingstones.com
Současní členové
Mick Jagger Keith Richards Ron Wood
Dřívější členové
Charlie Watts (zemřel) Bill Wyman Ian Stewart (zemřel) Mick Taylor Brian Jones (zemřel) Dick Taylor
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

The Rolling Stones je britská rocková skupina založená roku 1962 v Londýně. Původní sestavu tvořili: kapelník Brian Jones (kytara, harmonika, klávesy), Mick Jagger (zpěv, harmonika), Keith Richards (kytara, doprovodný zpěv), Bill Wyman (baskytara), Charlie Watts (bicí) a Ian Stewart (piano). Stewart byl v roce 1963 nucen odejít z oficiální sestavy, avšak stále se skupinou spolupracoval coby koncertní manažer a hostující pianista až do své smrti v roce 1985.^[3] Hlavními skladateli se (po vzoru dvojice Lennon/McCartney) stali Jagger/Richards, kdy je k tomu přiměl manažer skupiny Andrew Loog Oldham.^[4] Hlavním tahounem skupiny byl na jejím počátku Brian Jones, s nárůstem popularity kapely se však jeho pozice „leadera“ vytratila a ve skupině figuroval frontman Mick Jagger a kytarista Keith Richards. Jeho slávu a kreativitu zlikvidovala drogová závislost, rozchod s přítelkyní Anitou Pallenbergovou a napjaté vztahy s Keithem Richardsem. Skupinu opustil v červnu 1969, posléze byl 3. července 1969 nalezen mrtvý na dně svého bazénu.^[5] Na doporučení pianisty Iana Stewarta byl do skupiny přijat vynikající kytarista Mick Taylor ze skupiny John Mayall & the Bluesbreakers, ten ze skupiny odešel v roce 1974.^[6] Roku 1975 jej na turné zastoupil kytarista Ronnie Wood, nakonec jej o rok později oficiálně nahradil poté, co se rozpadla jeho skupina The Faces.^[7][8] V roce 1993 skupinu opustil baskytarista Bill Wyman, kterého nahradil Darryl Jones, ovšem již jako externí člen.^[9] Stones neměli po Stewartově odchodu roku 1963 žádného klávesistu jako oficiálního člena skupiny, v průběhu let však spolupracovalo se skupinou hned několik pianistů: Jack Nitzsche (1965–1971), Nicky Hopkins (1967–1982), Billy Preston (1971–1981), Ian McLagan (1978–1981) a Chuck Leavell (1982–dodnes). Tito hudebníci se skupinou spolupracovali jak v nahrávacích studiích, tak na koncertních pódiích.

Rolling Stones patřili k tzv. britské invazi skupin, které dosáhly obrovského úspěchu ve Spojených státech v roce 1964 a byly spojovány s kulturou vzdoru šedesátých let. Skupina čerpala vždy ze svých blues-rockových kořenů, původně skupina hrála pouze coververze od svých bluesových idolů, později zaznamenala větší úspěch s vlastními autorskými písněmi; jako „(I Can't Get No) Satisfaction“ a „Paint It Black“, které se staly mezinárodními hity. Album Aftermath (1966), které bylo poprvé plně autorské, je považováno za jedno z přelomových počinů kapely.^[10] Brian Jones se svými hráčskými ambicemi vnesl do písní netradiční hudební nástroje jako sitár, marimbu, dulcimer. Po krátké době experimentování s psychedelickou hudbou na albu Their Satanic Majesties Request (1967) v polovině 60. let se skupina vrátila ke svým „bluesovým“ kořenům. V následujících letech skupina vydala kritikou a fanoušky pozitivně přijatá alba Beggars Banquet (1968), Let It Bleed (1969), Sticky Fingers (1971) a Exile On Main St. (1972).^[11] Jednalo se o nejslavnější éru skupiny, kdy byla skupina označována jako „Nejlepší rock and rollová skupina na světě“.^[12]

Skupina pokračovala s vydáváním komerčně úspěšných alb na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, včetně alb Some Girls (1978) a Tattoo You (1981), dvě nejprodávanější v jejich diskografii. Během osmdesátých let se skupina ocitla v krizi, rozepře mezi Jaggerem a Richardsem omezily společné koncertování a skupina v tomto období vydala pouze dvě průměrná alba a po zbytek desetiletí se všichni členové věnovali sólovým projektům. Obrat nastal roku 1989, kdy se ve skupině výrazně zlepšily vztahy, zejména mezi Jaggerem a Richardsem a skupina vydala po několika letech kritikou dobře přijaté album Steel Wheels (1989).^[13] Po několika letech se skupina rozhodla vyrazit na velkolepé turné Steel Wheels/Urban Jungle Tour, které se stalo svého času nejvýdělečnějším turné v historii. Do roku 2007 skupina držela rekord, pěti nejvýdělečnějších koncertních turné všech dob: Voodoo Lounge Tour (1994–1995), Bridges to Babylon Tour (1997–1998), Licks Tour (2002–2003) a A Bigger Bang Tour (2005–2007).

The Rolling Stones (jmenovitě Mick Jagger, Keith Richards, Brian Jones, Mick Taylor, Ronnie Wood, Bill Wyman, Charlie Watts a Ian Stewart) byli v roce 1989 uvedeni do Rock and Roll Hall of Fame^[14] a také do UK Music Hall of Fame v roce 2004. Časopis Rolling Stone skupinu v letech 2004 a 2011 zařadil na čtvrté místo v seznamu „100 největších umělců všech dob“.^[15] Jejich odhadovaný rekordní prodej alb činí 240 milionů prodaných nosičů, dosud skupina vydala 30 studiových alb, 28 koncertních alb a 26 kompilací. Stále vydává alba, která jsou kritikou pozitivně přijatá; jejich nejnovější album Blue & Lonesome bylo vydáno v prosinci 2016 a dosáhlo 1. příčky prodejnosti ve Velké Británii a 4. příčky prodejnosti v USA, v roce 2018 získalo cenu Grammy Award za nejlepší tradiční bluesové album.^[16] Skupina po čtyřleté koncertní odmlce v letech 2008–2011 stále aktivně koncertuje po celém světě.^[17]