Vektor

V matematice je vektor definován abstraktně jako prvek vektorového prostoru. Vektory se dají spolu sčítat a dále násobit prvky komutativního algebraického tělesa, tzv. skaláry, např. reálnými čísly.

V každém vektorovém prostoru lze díky axiomu výběru najít bázi, která určuje souřadnice daného vektoru vzhledem k této bázi. Pokud je vektorový prostor konečněrozměrný, souřadnice vektoru tvoří uspořádané n-tice čísel, označovaných jako složky (též komponenty) vektoru. Speciálně, pokud se za vektorový prostor volí kartézský součin množin reálných či komplexních čísel, tj. pokud je za vektorový prostor bráno ${\displaystyle \mathbb {R} ^{n}}$ či ${\displaystyle \mathbb {C} ^{m}}$ pro nějaká přirozená čísla ${\displaystyle n}$ a ${\displaystyle m}$, tak se jeho prvky nazývají aritmetické vektory.

Vektor představuje ve vektorovém počtu a fyzice veličinu, která má kromě velikosti i směr a orientaci.

Příkladem vektoru je síla — má velikost a směr, a více sil se skládá dohromady podle zákona o skládání sil – rovnoběžníkového pravidla. Vektory se ve fyzice obvykle popisují pomocí složek (souřadnic), které ovšem závisí na volbě souřadnicových os.