Vienna Standard Mean Ocean Water (VSMOW), česky přibližně Vídeňská standardní střední oceánská voda, je jeden z izotopových standardů pro vodu, je používán jako referenční materiál pro kalibraci přístrojů. Jde o fyzický vzorek vody s konkrétními, přesně danými podíly jednotlivých izotopů vodíku a kyslíku. VSMOW byla získána destilací z mořské vody, takže obsahuje pouze molekuly vody, neobsahuje sůl ani jiné nečistoty. Standard byl publikován Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE, v angličtině IAEA) se sídlem ve Vídni v roce 1968. Jeho v podstatě identický nástupce VSMOW2 byl publikován v roce 1999, MAAE jej distribuuje ve skleněných ampulích.
Zároveň s VSMOW zveřejnila MAAE analogický standard pro dešťovou vodu: SLAP (Standard Light Antarctic Precipitation, česky přibližně Standardní lehké antarktické srážky), a později jeho nástupce SLAP2. SLAP obsahuje asi o 5 % méně kyslíku-18 a o 42,8 % méně deuteria než VSMOW.
Fyzikální vlastnosti vody se mírně mění v závislosti na podílu jednotlivých izotopů vodíku a kyslíku. Extrémním příkladem je těžká voda, která obsahuje dva atomy deuteria ( 2
1 H, často též 2
1 D) namísto obvyklého, lehčího vodíku-1 ( 1
1 H), má bod tání 3,82 °C a bod varu 101,4 °C.[1] Rozdílné rychlosti odpařování způsobují, že vzorky vody z různých částí koloběhu vody mají mírně odlišné poměry izotopů. Oceánská voda (bohatší na těžké izotopy) a dešťová voda (chudší na těžké izotopy) zhruba představují dva extrémy přirozeně se vyskytující na Zemi.
VSMOW a SLAP se používají pro kalibraci přístrojů pro měření koncentrací kyslíku-18 a deuteria v různých látkách. Až do své redefinice v roce 2019 byl kelvin definován jako 1/273,16 teploty trojného bodu vody, v roce 2005 bylo v definici upřesněno, že jde konkrétně o VSMOW.