Ironie

Ikona zvuku Poslechnout si článek · info

Tato zvuková nahrávka byla pořízena z revize data 11. 11. 2005, a nereflektuje změny po tomto datu.
Více namluvených článkůNápověda

Ironie (řec. eironeia, zastírání, předstíraná nevědomost) je literární nebo řečnická forma, která dosahuje zvláštní, často humorný účinek tím, že vyslovuje něco podstatně jiného než skutečně míní: může přehánět, zastírat nebo říkat přímý opak. Je na posluchači nebo čtenáři, aby si toho všiml a rozuměl podle toho.

V literatuře je ironie způsob výsměchu. Mimoto je užívána za účelem kritiky, pro kterýžto účel mluvčí často používá termíny zdánlivě kladné v úmyslu devalorizovat předmět hovoru. Vzhledem k přirozené zdvořilosti člověka nebývá užívána opačně ve strachu o špatné pochopení i přes změny intonace nebo použití interpunkce (věta: „Bylo to odporné!“ v běžném jazyce nemůže zpravidla vyjádřit ironickou skutečnost, tedy: „Bylo to výborné“). Z tohoto důvodu je pro vyjádření pozitivních vlastností užíván především litotes (viz dále).

Ironie svou podstatou nutí čtenáře nebo posluchače, aby byl během četby nebo poslechu aktivní, aby přemýšlel a vybral si svou vlastní pozici v hovoru, často ve sporu.

Ironie namířená vůči vlastní osobě (tj. dělání si legrace sám ze sebe) se nazývá sebeironie.


From Wikipedia, the free encyclopedia · View on Wikipedia

Developed by Nelliwinne