Giovanni Boccaccio

Giovanni Boccaccio
Giovanni Boccaccio (1822)
Narození	16. června 1313 Certaldo
Úmrtí	21. prosince 1375 (ve věku 61–62 let) Certaldo
Příčina úmrtí	edém
Místo pohřbení	Chiesa dei Santi Jacopo e Filippo (Certaldo)
Povolání	povídkář, básník, diplomat, překladatel, životopisec, mytograf a spisovatel
Významná díla	Dekameron Elegia di Madonna Fiammetta Buccolicum carmen De casibus virorum illustrium De mulieribus claris … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giovanni Boccaccio (16. června 1313 Toskánsko (zřejmě v Certaldu) – 21. prosince 1375 Certaldo) byl italský básník a novelista. Průkopnická byla jeho volba italštiny jako svého literárního jazyka. Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy. V pozdním věku psal ale i latinsky. Proslul souborem novel Dekameron. Je klíčovým představitelem renesančního humanismu. Byl Petrarcovým přítelem a vystupoval proti středověké mystice a asketismu ještě rozhodněji než on. Křesťanství stavěl na roveň s ostatními náboženstvími.^[1] Sehrál klíčovou úlohu při zrovnoprávňování národních jazyků s latinou a prózy s poezií. Jako jeden z prvních autorů se věnoval každodenní zkušenosti, tragické i komické, a viděl ji jako ušlechtilou. Jeho hrdinové jsou aktivní, bijí se s osudem a nespoléhají na božskou milost. Proto je Boccaccio někdy nazýván prvním novověkým spisovatelem vůbec.