Katar

Stát Katar Daulat Katar دولة قطر
vlajka znak
Hymna As-salam al-amiri
Geografie
Poloha Kataru
Hlavní město	Dauhá
Rozloha	11 437 km² (158. na světě) z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod	Kurajn Abú al-Baul (103 m n. m.)
Časové pásmo	+3
Poloha	25°16′10″ s. š., 51°12′46″ v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	3 063 005[1] (139. na světě, 2023)
Hustota zalidnění	264 obyv./km² (76. na světě)
HDI	▲ 0,886 (velmi vysoký) (43. na světě, 2023)
Jazyk	arabština (úřední), angličtina
Národnostní složení	Arabové 49 %, Indové 22 %, Bangladéšané 13 %, Pákistánci 5 %, Srílančané 4 %
Náboženství	islám 66 %, hinduismus 15 %, křesťanství 14 %, buddhismus 3 %
Státní útvar
Státní zřízení	unitární polokonstituční monarchie
Vznik	3. září 1971 (nezávislost na britském protektorátu)
Emír	Tamím bin Hamad Ál Thání
Předseda vlády	Muhammad bin Abdar Rahmán Sání
Měna	Katarský rijál (QAR)
HDP/obyv. (PPP)	115 075[2] USD (4. na světě, 2024)
Giniho koeficient	41,1 (2007)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	634 QAT QA
MPZ	Q
Telefonní předvolba	+974
Národní TLD	.qa
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Katar,^{[pozn. 1]} plným názvem Stát Katar,^{[pozn. 2]} je stát v jihozápadní Asii. Zabírá Katarský poloostrov na severovýchodním pobřeží Arabského poloostrova na Blízkém východě; na jihu má jedinou pozemní hranici se Saúdskou Arábií, zbytek území obklopuje Perský záliv. Bahrajnský záliv, zátoka Perského zálivu, odděluje Katar od nedalekého Bahrajnu. Většinu rozlohy země tvoří rovinatá, nízko položená poušť, podnebí je pouštní, v létě horké a v zimě velmi mírné. Na ploše 12 000 km² žije 3 miliony obyvatel,^[1] hlavním městem je Dauhá, kde žije více než 80 % obyvatel země. Necelých 50 % obyvatel jsou Arabové, největšími etnickými menšinami jsou Indové, Bangladéšané a Pákistánci; úředním jazykem je arabština, dvě třetiny obyvatel vyznávají státní náboženství islám^[3], dále 15 % hinduismus, 14 % křesťanství.

Osídlení dnešního Kataru lidmi se datuje do doby před 50 000 lety, kdy zde byla objevena tábořiště a nástroje z doby kamenné.^[4] V období neolitu byla v oblasti jako první přítomna civilizace Mezopotámie.^[5] Během prvních let osídlení poloostrov spadal pod správu několika různých říší, včetně Seleukovské, Parthské a Sasánovské. V 7. století n. l. většina arabských kmenů v regionu konvertovala k islámu; v 8. století se stal centrem obchodu s perlami.^[6] V abbásovské éře vzniklo několik osad.^[7] Poté, co Bani Utbah a další arabské kmeny dobyly Bahrajn v roce 1783, dynastie Ál Chalifa nastolila svou moc nad Bahrajnem a pevninským Katarem. V následujících staletích byl Katar místem sváru mezi wahhábity z Nadždu a Ál Chalifou. Kataru od roku 1868 vládne dynastie Ál Thání od roku 1868, kdy Mohammed bin Thání podepsal dohodu s Velkou Británií, která uznala jeho samostatný status. V roce 1871 rozšířili Osmané svou říši do východní Arábie,^[8] z oblasti se stáhli v roce 1915 po začátku první světové války. V roce 1916 se Katar stal britským protektorátem a Abdalláh ibn Džasim Al Sání podepsal smlouvu, podle níž může Britům postoupit území pouze výměnou za ochranu před veškerou námořní agresí a podporu v případě pozemního útoku. Smlouva z roku 1934 poskytla rozsáhlejší ochranu. V roce 1940 byla v Dukhanu objevena vysoce kvalitní ropa.^[9]

V 50. a 60. letech 20. století přinesly rostoucí příjmy z ropy prosperitu, rychlé přistěhovalectví, značný sociální pokrok a počátky moderní historie země. Poté, co Velká Británie v roce 1968 vyhlásila politiku ukončení smluvních vztahů s šejky Perského zálivu, se Katar připojil k dalším osmi státům, které byly v té době pod britskou ochranou, a plánoval vytvoření federace arabských emirátů. V polovině roku 1971, kdy se blížilo datum ukončení britských smluvních vztahů, se těchto devět států stále nedohodlo na podmínkách unie. Katar proto 3. září 1971 vyhlásil nezávislost.^[10] V červnu 1995 se novým emírem stal zástupce emíra Hamad bin Chalífa, který v nekrvavém převratu sesadil svého otce Chalífu bin Hamada. Emír povolil liberálnější tisk a komunální volby jako předstupeň voleb parlamentních. V dubnu 2003 byla ve veřejném referendu schválena nová ústava, která vstoupila v platnost v červnu 2004.^[11]

Katar je unitární polokonstituční monarchií s emírem jako hlavou státu, který má autokraticky v rukou téměř veškerou výkonnou a zákonodárnou moc, i kontrolu nad soudnictvím. Země má čtvrtý nejvyšší hrubý domácí produkt v paritě kupní síly na obyvatele na světě^[12] a devátý nejvyšší v přepočtu na obyvatele.^[13] V indexu lidského rozvoje zaujímá 42. místo, což je třetí nejvyšší příčka v arabském světě.^[14] Má ekonomiku s vysokými příjmy, která se opírá o třetí největší zásoby zemního plynu a ropy na světě.^[15] Katar je také druhým největším světovým emitentem oxidu uhličitého na obyvatele.^[16] Cizinci tvoří 85 až 90 % katarských obyvatel, přičemž migrující pracovníci tvoří přibližně 95 % pracovní síly.^[17] V 21. století jeho ekonomika rychle rostla díky bohatství, které skýtají suroviny,^[18][19] stejně jako jeho geopolitická moc, například mediální skupině Al-Džazíra^[20][21][22] Katar je členem Organizace spojených národů, Ligy arabských států, Organizace islámské spolupráce, zakládajícím členem Rady pro spolupráci v Zálivu; byl členem Organizace zemí vyvážejících ropu , ale členství ukončil.

Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „pozn.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="pozn."/>