San Marino

Republika San Marino Serenissima Repubblica di San Marino
vlajka znak
Hymna Inno Nazionale della Repubblica
Motto Libertas (Svoboda)
Geografie
Poloha San Marina
Hlavní město	San Marino
Rozloha	61,19 km² (191. na světě) z toho 0 % vodní plochy
Nejvyšší bod	Monte Titano (756 m n. m.)
Časové pásmo	UTC+1 (SEČ) UTC+2 (SELČ, letní čas)
Poloha	43°56′ s. š., 12°28′ v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	35 436[1] (191. na světě, 2024)
Hustota zalidnění	579 obyv./km² (24. na světě)
HDI	▲ 0,867 (velmi vysoký[2]) (43. na světě, 2022)
Jazyk	italština
Náboženství	katolické (91 %)
Státní útvar
Státní zřízení	parlamentní republika
Vznik	3. září 301 (založeno)
Kapitáni-regenti (s)	Denise Bronzetti Italo Righi
Ministr zahraničí (s)	Luca Beccari
Měna	euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP)	86 989[3] USD (7. na světě, 2024)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	674 SMR SM
MPZ	RSM
Telefonní předvolba	+378
Národní TLD	.sm
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

San Marino, oficiálně Republika San Marino (italsky Serenissima Repubblica di San Marino – doslova „Nejvznešenější republika sv. Marina“, česky také Nejvznešenější republika San Marino^[4]), je nejstarší existující zastupitelská republika a jihoevropský mikrostát. Nachází se na severovýchodní straně Apenin, ze všech stran obklopený Itálií; je vnitrozemským státem, avšak jeho severovýchodní cíp je vzdálen jen 10 km od pobřeží Jaderského moře. S rozlohou 61 km² a počtem obyvatel asi 35 000 je pátým nejmenším státem na světě^[5][6] a druhým nejméně lidnatým v Evropě po Vatikánu.^[7] Hlavní město je stejnojmenné město San Marino, nacházející se na vrcholu hory Monte Titano, největším sídlem je Dogana. Úředním jazykem je italština.

Název země je odvozen od svatého Marina, kameníka z tehdejšího římského ostrova Rab v dnešním Chorvatsku. Podle legendárních vyprávění se narodil v roce 275 n. l., podílel se na obnově městských hradeb v Rimini po jejich zničení liburnskými piráty a později v roce 301 n. l. založil na hoře Monte Titano nezávislou mnišskou komunitu. San Marino se tak může pyšnit titulem nejstaršího dochovaného suverénního státu a zároveň nejstarší konstituční republiky.^[8] Neustále bylo v centru konfliktu mezi Rimini a Montefeltro, dokázalo uhájit svou nezávislost a postupem času dokonce rozšířit své území. Papež uznal suverenitu a nezávislost San Marina v roce 1631. Francie za Napoleona v roce 1797 byla první zemí, která oficiálně uznala nezávislost San Marina; další evropské země tak učinily v roce 1815 na Vídeňském kongresu. Navzdory své oficiální nezávislosti je San Marino do značné míry závislé na Itálii, po sjednocení Itálie v 19. století zůstalo zcela obklopeno jejím územím.

San Marino je parlamentní zastupitelská demokratická republika, hlavou státu jsou dva volení kapitáni-regenti. Zákonodárnou moc má vláda a Velká generální rada. Ekonomika země je založena především na cestovním ruchu, bankovnictví a výrobě keramiky, textilií, nábytku, barev či lihovin; má jednu z nejnižších nezaměstnaností na světě. Podle hrubého domácího produktu v paritě kupní síly na obyvatele patří k nejbohatším zemím světa,^[9] v indexu lidského rozvoje se umístila na 42. místě.^[10] San Marino je prvním existujícím státem, který zrušil trest smrti.^[11] Je členem Organizace spojených národů, Rady Evropy a Latinské unie, nikoli však Evropské unie, ani eurozóny, nicméně používá jako svou měnu euro.