Lucembursko

Lucemburské velkovévodství Grand-Duché de Luxembourg Großherzogtum Luxemburg Groussherzogdem Lëtzebuerg
vlajka znak
Hymna Ons Heemecht
Motto Mir wëlle bleiwe wat mir sinn (lucembursky) Nous voulons rester ce que nous sommes (francouzsky) Wir wollen bleiben, was wir sind (německy) (Chceme zůstat, co jsme)
Geografie
Poloha Lucemburska
Hlavní město	Lucemburk
Rozloha	2 586 km² (168. na světě) z toho 0,23 % vodní plochy
Nejvyšší bod	Kneiff (560 m n. m.)
Časové pásmo	UTC+1 (SEČ) UTC+2 (SELČ, letní čas)
Poloha	49°46′12″ s. š., 6°7′48″ v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	672 050[1] (163. na světě, (2024)
Hustota zalidnění	255 obyv./km² (58. na světě)
HDI	▲ 0,927 (velmi vysoký) (20. na světě, 2022)
Jazyk	lucemburština, němčina, francouzština
Národnostní složení	Lucemburčané 53 %, Portugalci 14 %, Francouzi 8 %, Italové 4 %
Náboženství	katolické 63 %
Státní útvar
Státní zřízení	konstituční monarchie
Vznik	1815 (osvobození od personální unie s Nizozemskem)
Velkovévoda (s)	Jindřich
Regent	Guillaume
Předseda vlády (s)	Luc Frieden
Měna	euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP)	154 914[2] USD (1. na světě, 2025)
Giniho koeficient	30,6[3] (2023)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1	442 LUX LU
MPZ	L
Telefonní předvolba	+352
Národní TLD	.lu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lucembursko, oficiálně Lucemburské velkovévodství (lucembursky Groussherzogtum Lëtzebuerg, německy Großherzogtum Luxemburg, francouzsky Grand-Duché de Luxembourg), je malý západoevropský vnitrozemský stát. Na západě a severu sousedí s Belgií, na východě s Německem a na jihu s Francií. Severní třetina země, Oesling, je kopcovitá, zbytek je rovinatý Gutland; podnebí má mírné oceánské. Na ploše asi 2 600 km² žije přibližně 672 000 obyvatel,^[1] velkovévodství je tak sedmým nejmenším suverénním státem v Evropě,^[4] jednou z nejméně zalidněných zemí v Evropě^[5] a druhým nejméně lidnatým státem Evropské unie (EU). Jeho hlavní a nejlidnatější město Lucemburk^[6] je sídlem několika institucí EU, zejména Soudního dvora.^[7][8] Mezi další velká sídla patří Esch-sur-Alzette, Differdange a Dudelange. Mírná většina obyvatel jsou Lucemburčané, největšími menšinami jsou Portugalci a Francouzi. Úředními jazyky jsou lucemburština, němčina a francouzština.^[9][10]

Počátek dějin Lucemburska se obvykle klade k roku 963, kdy hrabě Siegfried získal římské opevnění zvané Lucilinburhuc, a to od benediktínského kláštera v Trevíru. Siegfriedovi potomci zvětšovali území sňatky, válkami a vazalskými vztahy. Na konci 13. století vládli již na značném území jako lucemburská hrabata. V roce 1308 se lucemburský hrabě Jindřich VII. stal římským králem a později císařem Svaté říše římské. Lucemburský rod během vrcholného středověku dokázal na císařský stolec prosadit čtyři panovníky. Jeden z nich, Karel IV., povýšil v roce 1354 hrabství na vévodství. To bylo posléze inkorporováno do Burgundského kraje, Habsburského Nizozemí, Francouzského království a nakonec bylo ovládnuto Napoleonem a začleněno do První francouzské republiky a císařství. Současný stát vznikl na Vídeňském kongresu v roce 1815. Roku 1839 byla čistě francouzsky mluvící část Lucemburska, takřka polovina území, postoupena Belgii. Od té doby Lucembursko existuje ve stejných hranicích.

Lucembursko je zastupitelská demokracie a konstituční monarchie s velkovévodou jako ceremoniální hlavou státu, zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament. Je rozvinutou zemí s velmi vyspělou ekonomikou, má nejvyšší hrubý domácí produkt dle parity kupní síly na obyvatele na světě. Index lidského rozvoje a rovnost LGBT osob jej řadí mezi nejvýše postavené v Evropě.^[11][12] Lucembursko je proslulé ochranou životního prostředí, podle indexu Environmental Performance Index je šestou nejlepší zemí na světě.^[13] Země chce dosáhnout nulových emisí skleníkových plynů do roku 2050. Je zakládajícím členem Organizace spojených národů, Severoatlantické aliance, Evropské unie,^[14] schengenského prostoru, eurozóny, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a Beneluxu.^[15][16]