Portugalsko (portugalsky Portugal), plným názvem Portugalská republika (portugalsky República Portuguesa), je stát ležící na Pyrenejském poloostrově v jihozápadní Evropě, jehož území zahrnuje také makaronéská souostroví Azory a Madeiru. Nachází se zde nejzápadnější bod kontinentální Evropy a jeho iberská část hraničí na západě a jihu s Atlantským oceánem a na severu a východě se Španělskem, které jako jediné má s Portugalskem pozemní hranici. Sever země je hornatý, ve vnitrozemí s náhorními plošinami, jih je převážně rovinatý; panuje zde středomořské podnebí, na severu teplé, na jihu horké. Jeho souostroví tvoří dva autonomní regiony, kontinentální část se dělí na 18 distriktů, na ploše asi 92 000 km² žije 10,6 milionu obyvatel.[1] Hlavním a největším městem je Lisabon, mezi další velká města patří Porto, Vila Nova de Gaia, Amadora a Braga. Většina obyvatel jsou Portugalci, nejvíce cizinců jsou Brazilci, úředním jazykem je portugalština a čtyři pětiny obyvatel se hlásí ke katolické církvi.
Je to jedna z nejstarších zemí Evropy, přičemž její území bylo nepřetržitě osídlováno, napadáno a bojovalo se o něj již od pravěku. Území obývaly keltské a iberské národy, například Lusitánové, Galové, Keltové, Turdulové a Kinetové. Tyto národy měly obchodní a kulturní kontakty s Féničany, starými Řeky a Kartaginci. Později ho ovládli Římané, následovaly invaze germánských národů (především Svébů a Vizigótů) spolu s Alany a později s Maury, kteří byli nakonec vyhnáni během reconquisty. Země byla založena nejprve jako hrabství v rámci Leónského království v roce 868, oficiální nezávislost jako Portugalské království získala smlouvou ze Zamory v roce 1143.[3] Portugalsko uskutečnilo četné objevy a námořní průzkumy za hranice severního Atlantiku a v 15. a 16. století vytvořilo jednu z nejdéle existujících námořních a obchodních říší, která se stala jednou z hlavních hospodářských a politických mocností té doby.[4] Na konci 16. století Portugalsko bojovalo se Španělskem ve válce o nástupnictví portugalské koruny, což vedlo ke vzniku Pyrenejské unie. Po období značných portugalských ztrát byla v roce 1640 v důsledku Portugalské restaurační války za samostatnost (Guerra da Restauração) znovunastolena na trůn dynastie Braganzů.[5]
Do počátku 19. století vedla kumulativní krize, události jako lisabonské zemětřesení v roce 1755, okupace země během napoleonských válek a následné vyhlášení nezávislosti Brazílie v roce 1822 k výraznému úpadku dřívějšího portugalského bohatství,[6] po němž následovala občanská válka mezi liberálními konstitucionalisty a konzervativními absolutisty o královské nástupnictví, která probíhala v letech 1828–1834. Revoluce v roce 1910 svrhla staletou portugalskou monarchii a nastolila demokratickou, ale nestabilní První portugalskou republiku, kterou později vystřídal autoritářský režim Estado Novo (Nový stát). Demokracie byla obnovena po karafiátové revoluci (1974), která ukončila portugalskou koloniální válku a nakonec vedla ke ztrátě i zbývajících koloniálních držav.
Portugalsko je unitárním státem a parlamentní demokracií s poloprezidentským systémem, zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament. Je to rozvinutá země s vyspělou ekonomikou, v indexu lidského rozvoje se umístila na 38. místě.[7] Portugalsko zanechalo na celém světě hluboký kulturní, architektonický a jazykový vliv, a jeho dědictvím je přibližně 250 milionů portugalsky mluvících lidí po celém světě. Portugalsko je členem Organizace spojených národů, Evropské unie, schengenského prostoru a Rady Evropy, je také jedním ze zakládajících členů Severoatlantické aliance, eurozóny, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a Společenství portugalsky mluvících zemí.