Panzerkampfwagen IV

Panzerkampfwagen IV
Panzer IV Ausf. G v barvách Afrikakorps
Typ vozidla	střední tank
Země původu	Německo
Historie
Výrobce	Krupp, Vomag, Nibelungenwerk
Návrh	1934–1936
Období výroby	1937–1945
Vyrobeno kusů	≈8,553[1]
Ve službě	1937–1945 (Německo) 1954–1967 (Sýrie)
Základní charakteristika
Posádka	5 (velitel, střelec, nabíječ, řidič, radista/obsluha kulometu)
Délka	5,89–7 m (dle verze)
Šířka	2,88 m
Výška	2,68 m
Hmotnost	18–25 tun (dle verze)
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	čelo: 80 mm korba a 50 mm věž; boky: 30 mm (Ausf. G, H, J)
Hlavní zbraň	7,5cm kanón KwK 37 L/24 nebo KwK 40 L/43 a L/48
Sekundární zbraně	2× 7,92 mm kulomet MG 34
Pohon a pohyb
Motor	12válcový motor Maybach HL 120 TRM
Síla motoru	300 hp (220 kW)
Odpružení	listové pružiny
Max. rychlost	42 km/h na cestě 25 km/h v terénu
Poměr výkon/hmotnost	13 hp/t
Dojezd	140–320 km (dle verze)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Panzerkampfwagen IV (SdKfz 161, PzKpfw IV nebo Pz IV) byl německý střední tank, jehož první varianty byly vyvíjeny od konce roku 1934 v Německu. První prototypy vznikly na přelomu let 1935/1936, sériová výroba byla zahájena na podzim 1937. Během prvních let produkce byl vyráběn v nízkých počtech (desítky až nízké stovky kusů za rok), rozsáhlejší výroba začala až roku 1941. Nejprve byl určený k podpoře pěchoty, ale postupně se z něj stal hlavní německý bitevní tank. Jako jediný ze všech německých typů tanků se vyráběl a zároveň i používal po celou druhou světovou válku.

Původně byl tank Pz IV určen pro podporu útočící pěchoty a k ničení opevněných pozic, zatímco Pz III byl určen pro boj s obrněnou technikou nepřítele. U prvních variant Pz IV byl hlavní zbraní krátký 75mm kanón (7,5cm KwK 37 L/24), který ovšem nebyl ideální pro boj s obrněnou technikou protivníka. Kromě toho byl stroj vyzbrojen dvěma kulomety. Takovouto výzbroj vykazovaly varianty Pz IV A až F1. Nasazení tanků Pz IV na východní frontě, kde se střetly s těžce opancéřovanými a lépe vyzbrojenými tanky T-34 a KV-1, ukázalo na urychlenou potřebu vyvinout stroj schopný vést alespoň vyrovnaný boj s těmito protivníky. Jelikož tank Pz III neumožňoval instalaci patřičně silné výzbroje a vývoj nových typů byl zdlouhavý, zbýval pouze tank Pz IV, který byl urychleně vyzbrojen dlouhým 75mm kanonem (7,5cm KwK 40 L/43 u verzí F2 a G, 7,5cm KwK 40 L/48 u verzí H a J). Výroba prvních tanků typu F2 byla zahájena v březnu 1942. Celkem bylo do konce druhé světové války vyrobeno asi 8500 kusů všech variant (nejvíce ze všech německých tanků). Nejpočetnější přitom byly verze H a J s dlouhým kanónem. Tanky Pz IV byly výkonné a spolehlivé a představovaly přinejmenším vyrovnané protivníky většině tanků Spojenců. Byly používány i po druhé světové válce. Využívala je například československá armáda nebo francouzská armáda, které pak vyřazené tanky odprodaly do Sýrie, která je nasadila proti Izraeli za šestidenní války v roce 1967.